Náš příběh

Robert během studia na ČVUT vyrazil na Aljašku, kde byl okouzlen tradičními dřevěnými stavbami, a tak po absolvování VŠ neváhal a přihlásil se na kurz tradičního srubaření v Norsku. Od té doby se tradiční tesařině a stavbě roubenek a srubů věnuje naplno. Do Norska se pravidelně vrací pro inspiraci a od roku 2012 také pořádá tesařské kurzy. Od téhož roku je i ve výcviku v rogersovské psychoterapii. Při své práci se často setkává s lidmi nejrůznějších profesí, kteří touží strávit smysluplný čas sami se sebou a vidět hmatatelný výsledek svého snažení. Robert je jim průvodcem na cestě za novými zkušenostmi i praktickými dovednostmi.

Robertova žena Eva byla okouzlena dřevem již v raném dětství v chatové osadě Malinec při vyřezávání lodiček z kůry. Její profesní dráhu to ale nijak zvlášť nepoznamenalo. Vystudovala VOŠ Jaroslava Ježka a DAMU, a když zrovna nepořádá žádný teambuilding, pracuje jako lektorka čtenářských dílen pro děti.

Robert s Evou jednou nadělili svým rodinám poukázky na teambuilding, na kterém si každý mohl vyrobit, co zrovna potřeboval. Během rodinného tvoření tak kromě balkónové police na bylinky, dubové lavice, houpačky a dětského pískoviště vznikla také myšlenka na pořádání teambuildingů pro pracovní kolektivy.

Tento nápad podpořil i jejich kamarád Petr, vystudovaný lesní inženýr, který už přes dvacet let pracuje jako manažer pro různé mezinárodní společnosti a kromě toho také jako kouč a rodinný a párový terapeut. Petr se před pěti lety zúčastnil Robertova lavičkářského kurzu, který pro něj byl silným zážitkem. Vrátil ho do dob klukovství prožitého na jižní Moravě, kde se dřevem pořád něco kutil, a pomohl mu nadšení pro dřevo znovu objevit. Přinesl mu radost z práce samotné, zkušenost společného tvoření i možnost soustředit se sám na sebe.

Když v roce 2013 uspořádali Petr a Robert první společný tesařský teambuilding pro jednu z českých bank, oba tenkrát myšlenka na pokračování v tomto směru spolupráce zalákala, ale zapadla v řadě jiných pracovních realizací. Nepozorována však postupně zrála, až si našla svou vlastní cestu na svět i své jméno – Netlačnapilu.